Karel Klostermann jako spisovatel zániku staré Šumavy Karel Klostermann je znovu a znovu, i sto let po své smrti, citován jako muž, který popsal zánik staré Šumavy. Zánik lesů, ale i lidu, který tady žil. Nedá se předpokládat, že by byl skutečným znalcem lesnictví a nebo se opíral o data o společenské a hospodářské proměně území. Přesto však pravděpodobně něco významného vystihl. V době jeho života vymřelo velké množství volně žijících zvířat na Šumavě. Zalesněná krajina, která se zde formovala po tisíce let, byla nadměrnou těžbou dřeva a pastevectvím rozvrácena tak, že její obnova (pokud vůbec bude možná) je skutečně otázkou stovek (možná tisíců) let. Kultura, která mu byla na Šumavě nejbližší, odcházela.

Turistické objevování Šumavy má silné kořeny v romantické perspektivě estetického okouzlení krajinou. Tento trend se začal objevovat počátkem ještě stále racionalistického 18. století a naplno se v našich končinách rozvinul ve století devatenáctém. Obdiv k „divoké“ a „původní“ přírodě byl inspirací pro občasné výpravy - než přerostl v masový turismus tak, jak ho známe dnes.